Vezměte za kliku a pojďte dál.
Čekáte, že na vás dýchne chlad a vůně kadidla, že se na vás z pološera zatřpytí zlatá výzdoba?
Ale je tomu jinak. Naše sbory vyrostly  zpravidla ve 30. - 50. letech 20. století a nesou ve své architektuře i atmosféře pečeť své doby. Většina byla stavěna svépomocí, každý má svou osobitou historii.
Některé z nich patří již mezi památky a architektonické skvosty. 
Rozhlédněte se a ztište se.
Prostory jsou světlé, střízlivé (někdy až moc), pravoúhlé, zdobené freskami či skulpturami s biblickými výjevy.
 V centru naší pozornosti se jistě objeví stůl Páně, za ním často bývá prostý kříž. Je tu tak symbolicky upozorněno na Kristovu přítomnost ve společenství i v jeho oběti.

Můžete usednout do lavice, klekací podložku zpravidla nemá - liturgické gesto pokleknutí je u nás nahrazeno povstáním.Pokud je sbor otevřen, je samozřejmě možné se tu pomodlit, ale také tiše si ho projít a prohlédnout.
Oproti katolickým kostelům skýtají naše sbory atmosféru prostší, útulnější, teplejší.. Člověk se v nich může cítit domáčtěji. Ne vždy je to však pro návštěvníka snadné - zejména dokud  není součástí společenství, které se zde schází. Někdy spíš potřebuje nějakou dobu, než překoná svůj ostych a vystoupí z anonymity.
Funkce sboru je především shromažďovací - bohoslužebná a modlitební; vše je tomu tady podřízeno. Na kůru zpravidla zahlédnete staré varhany, i když dnes bohoslužby bohužel leckde doprovází elektronický nástroj.
Bývá tu také nějakým způsobem umístěno kolumbárium, kam chodí pozůstalí ke schránkám s urnami uctít památku svých blízkých a zavzpomínat. Je to jak za prvních časů církve - mrtví zůstávají v blízkosti společenství živých věřících: Církev přece spojuje lidi z různých časů i míst.
Některé sbory mají ještě zimní modlitebny - skromnější rozměrem i výzdobou, ale dají se snadněji vytápět. Ve farní kanceláři můžete v určené době s někým z rady starších vyřídit své záležitosti. Pokud jej přímo nezastihnete, jistě tu bude i kontakt na duchovního, na něhož se můžete obrátit. Je dobré, když je při sboru také klubová místnost, která poskytuje možnost neformálních setkání - jak dětí a mladých lidí, tak vlastně všech generací.
Každý sbor žije svým životem. Závisí to nejen na aktivitě duchovního, ale i ostatních jeho členů. Pouhá návštěva bohoslužeb k bohatému duchovnímu životu zpravidla nestačí. K tradici naší církve patří i řada dalších shromáždění: biblické hodiny, duchovní péče různého typu (pro děti, pro biřmovance, pro mládež, pro snoubence atd.), zkoušky pěveckého kroužku, schůzky a aktivity sboru služby. Leckde však bohužel tyto formy ze života náboženské obce vypadly. Zasluhují obnovu a rozšíření podle místní aktuální potřeby. V současnosti  se naše církev zpravidla zaměřuje na nejmenší a pak na ty nejstarší. Je to sice velmi potřebné, ale nedostatečné.

Vy si nyní můžete vybrat z této nabídky:

                      
   promluvy                                   rozhovory 
                      
   svátosti                          hřbitůvek 
                      
                                          modlitby